VÝHODY MALOTŘÍDEK
Jak pedagogická veřejnost dobře ví, málotřídní škola nebo také malotřídka je škola, která má spojených několik ročníků v jedné třídě. Existují většinou na vesnicích, ve kterých je menší počet dětí. Veřejnost nahlíží na tyto typy škol poněkud spatra, ale vzdělávání a výchova v těchto typech má řadu nepopiratelných výhod.
1) Málotřídka lépe připraví na život (samostatnost)
Děti totiž pracují ve skupinkách, jsou nuceny navzájem si pomáhat a zároveň se více spoléhat samy na sebe. Učitel vždy pracuje jen s jednou skupinkou dětí a ostatní musí pracovat samostatně. Každé dítě se časem naučí soustředit se jen na svou práci, podat co nejlepší výkon aniž by ho k tomu někdo vybízel a stále jej kontroloval. Naučit se splnit úkol bez zbytečných průtahů a v ne úplně tiché třídě je pro praxi opravdu prospěšná zkušenost. V malých školách se získá rychleji. Děti vědí, že nemají paní učitelku jen pro sebe, že se musí o ni dělit, což žáci velkých škol neznají.
2) Každý podle svých sil a schopností
Málotřídka je výhodná jak pro dítě se sníženými rozumovými schopnostmi, tak i pro dítě mimořádně nadané. Učitel ve třídě s 25 žáky je schopný pracovat jen s průměrem. Méně nadané dítě mnohdy nestíhá a nechápe, nadané dítě se nudí a pak vyrušuje a nedává pozor. Učitel na malé škole má možnost věnovat se skutečně každému dítěti zvlášť. Nejvíce se to projevuje u prvňáčků. Při čtení se v hodině každý dostane několikrát na řadu. Každý se dostane ke slovu. Práci učitel ihned kontroluje a malé dítě dostává okamžitě cennou zpětnou vazbu. Zatímco jeden teprve slabikuje, druhý už si dokáže sám přečíst knížku. A nakonec každý podle svých sil bez stresu a nervů dojde k cíli. A hlavně dostává dítě pevný základ, na kterém může dál stavět.
3) Skupinová práce
Trendem současné pedagogiky je skupinové vyučování. Na málotřídkách se už takto pracuje dávno. Jinak to totiž ani nejde. Děti jsou přirozeně ve třídě rozděleny podle věku. Dělíme je však i do skupin podle věku mentálního. Tak např. může dítě číst s vyšším ročníkem a to samé dítě při matematice pracuje s ročníkem nižším. To samozřejmě klade na učitele nemalé nároky, ale výsledky za to stojí. Je samozřejmě třeba individualizovat výuku a zavést prostupnost učiva v jednotlivých ročnících. Navíc to vyžaduje evidenci výsledků konkrétních žáků na místo celé třídy.
4) Okamžitá zpětná vazba
Při probírání nového učiva, např. gramatického jevu, má učitel vzhledem k malému počtu dětí v ročníku možnost okamžitě učivo procvičit a přesvědčit se, zda danému jevu všichni žáci dobře rozumí, případně zjistit kde, v čem a u koho jsou jaké problémy a na vzniklou situaci okamžitě reagovat.
5) Rozvoj komunikačních dovedností
Je prokázáno, že v málotřídkách mluví děti častěji a déle než na školách plnotřídních, kde je více žáků ve třídě. Komunikace mezi dětmi a dospělými bývá přirozená a otevřená, všichni se na škole mezi sebou znají, na většině škol vládne příjemná rodinná atmosféra. Práce na málotřídní škole v sobě zahrnuje mnoho prvků alternativní pedagogiky, která je zaměřená na celkový rozvoj dítěte a oboustrannou komunikaci mezi učitelem a žákem, a z toho důvodu může být pro rozvoj dětí přínosná
6) Lepší adaptace na školu
Budova školy je malá a přehledná, prvňáček se v ní rychle a snadno orientuje, nemá strach se po škole samostatně pohybovat. Dítě se v krátké době seznámí se všemi spolužáky, pedagogy i provozními zaměstnanci. Starší spolužáci bývají k mladším tolerantní, věkově smíšené skupiny jsou na málotřídkách samozřejmé a přirozené. Tam, kde je součástí venkovské školy i škola mateřská, je přechod do první třídy zcela bezproblémový, neboť se prvňáčci se svými spolužáky i vyučujícími znají už před vstupem do základní školy. Z výše uvedeného také vyplývá, že mor současných velkých škol, šikana, tu nemá šanci, a podle učitelů z malotřídek zde nehrozí ani drogy, dětská agresivita a podobné problémy současného školství. Právě tahle výhoda však paradoxně může dětem z malých škol přinést problémy, když po páté třídě přijdou do „normální" školy ve městě. S anonymními vztahy tam panujícími se mnozí odchovanci malotřídek těžko vyrovnávají.
10) Možnost integrace dětí s handicapem
Bez atmosféry sounáležitosti a tolerance nemůže málotřídní škola vůbec fungovat. Učitel pracuje vždy jen s jednou skupinou dětí, ostatní skupiny pracují zatím samostatně. Přitom naprosto samozřejmě podle potřeby pomáhají starší děti mladším, bystřejší pomalejším a navíc pracují tak, aby se vzájemně nerušily. Takové prostředí je vhodné pro integraci dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, dětí, které mívají problémy se socializací a v běžných třídách se často stávají oběťmi šikany, což bývají mj. i děti mimořádně nadané, které se svým nadáním odlišují od průměru. Integrace dětí s mentálním postižením prospívá, jak jsem si v praxi mohla vyzkoušet, nejen jim samotným, ale i všem zúčastněným. Ve prospěch integrace navíc mluví i malý počet dětí ve třídě. Učitel je zvyklý věnovat se různým skupinám žáků zvlášť, musí být organizačně velmi schopný, jinak by na málotřídce neobstál, a proto si poradí s integrací dítěte daleko lépe než učitel velké městské školy.
11) Integrace do kolektivu, přechod na velkou školu
Ve škole rodinného typu se dítě cítí dobře a bezpečně. Tak jako v rodině se setkává s dětmi různého věku. Naučí se, že mladším se má pomáhat, snaží se dotahovat na ty starší. Když odchází na konci páté třídy do města, je už mnohem starší a odolnější než v šesti letech na začátku první třídy. S novým prostředím se mnohem lépe vyrovnává. Všichni se spolu znají, učitelé, děti i rodiče se na vsi denně potkávají, nikdo se necítí ztracený a sám.Lidé mají k sobě prostě blíž. Proto je na malé škole i méně problémů. Děti jsou všude stejné. Ale na malé škole se vše řeší hned, všechno je tak nějak víc vidět a tím se předchází větším výchovným problémům. Navíc výborným vkladem do budoucna je chápání party spolužáků jako jednoho celku bez ohledu na věk.
12) Chceme vychovávat nové občany
Pokud dítě projde obecní školou, najde si tam i kamarády, je zvyklé odmala se podílet na životě svého rodiště. Až vyroste, bude se aktivně podílet na dění v obci. Pokud bude dojíždět do městské školy, nezíská k obci žádný vztah, bude se realizovat jinde. Skutečně žít bude ve městě, na vesnici bude jezdit jen přespávat. V některých případech to tak sice být nemusí, ale je to jev poměrně častý.
Výhody malotřídek
• Děti se přirozenou cestou naučí pomáhat si navzájem na jedné straně a samostatnosti na druhé.
• Ve třídě je málo dětí, učitel tak všechny dobře zná včetně rodinného zázemí.
• Malotřídka funguje jako prevence drog, šikany a dalších rizikových jevů.
• Škola je v místě bydliště, další variantou na vsi už je pouze obtížné dojíždění.
Rizika malotřídek
• Přechod na druhý stupeň do velké školy může způsobit dítěti šok.
• Malý počet učitelů (většinou jeden nebo dva) oklešťují výběr cizích jazyků.
Autoři: Mgr. Světlana Vacková, Hana Skálová, Martina Melicharová, Mgr.Martin Vlasák
http://zs.dritec.cz/index.php/o-malych-kolach/8
http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/skola-a-vzdelavani/1180-cela-skola-v-jedne-tride
http://www.obec-litohor.cz/zakladni-skola/pomluvy
Článek byl publikován 8.3.2011, poslední změna 8.3.2011
